Články

Kybergenerace virtuálního světa aneb generace Facebooku, seznamte se!

Válečné pokolení první světové války nazvala americká spisovatelka Gertrude Steinová, jejíž označení zpopularizoval i Ernest Hemingway, generací ztracenou. Je to příznačné, spisovatelé byli znechuceni válkou, nedokázali polykat její hrůzy, připadali si duševně zmrzačení a neschopnost vrátit se do normálního, civilního života jim brala zbylé síly. Jak ale vystihnout dnešní dospívající generaci? Čím žijí naše děti?

Nebuďme přísní, ale drtivá většina se bohužel řídí zajetými povinnostmi ve virtuálním světě. Jakmile přijdou domů ze školy, zapínají počítač, nalogují se na sociální síť, napíší, jak se dnes mají, co je potkalo, co je naštvalo, či potěšilo, upraví si fotky, prohlédnou a pochválí cizí profil atd. Připojit skype, icq a jiné komunikační kanály je samozřejmostí. Ale pro koho vlastně toto všechno dělají? S kamarády se přece viděli celý den ve škole. Je možné, že to nedělají jen kvůli přátelství, ale především kvůli své pozici v societě? Kdo nemá zajímavý profil, fotky, komentáře, dostatek virtuálních přátel, považuje se v kyberprostoru za mrtvého, asociálního? Není to paradox, že se dnešní generace snaží být zavřená v pokoji u svého počítače jen proto, aby mohla komunikovat s ostatními on-line?

Virtuální život se stává nutným doplňkem a vylepšením světa reálného. Při trávení času na internetu dominuje u dívek úprava, prohlížení a komunikace na sociální síti, chatu. Zde by se chtělo uvést, že dívky stejně jako v reálném světě více dbají na svůj vzhled, což v praxi znamená, že čím obsáhlejší profil, tím lepší pozice v síti. Každá dívka chce mít komentáře u svých fotografií, snad proto takový rozmach odhalujících se náctiletých žaček. Jakého spolužáka, známého by nelákalo pochválit lechtivou fotku? Teorii potvrzuje notoricky nejčetnější komentáře právě u zmíněných fotografií. Z posedlosti sociální sítí dívky usvědčuje i daleko větší počet virtuálních přátel. Zatímco chlapci mají na druhém stupni základní školy přidáno v průměru 100 kontaktů, dívky je strčí do kapsy s 400 a více přáteli. Jev můžeme připsat i větší psychické vyzrálosti, která je pro dívky pubertálního věku charakteristická, tudíž si přidávají i věkově starší známé. Stranou nechávám otázku, zda se některá jiná generace může pochlubit takovým rozmachem mnohočetného přátelství, ale také jeho devalvací.

U chlapců na druhém stupni základní školy je spíše obvyklá obsese počítačovými hrami. Při posledním dotazu, který jsem měl na třídu třiceti osmáků, se přiznaly přibližně dvě třetiny, že se na internetu zabývají především hrami. Úsměv u nich vyvolal dotaz, jestli to jsou více jak dvě hodiny denně, což jsou ve výzkumech průměrné výsledky trávení doby na internetu. Většina se nedostala pod pět hodin. Někteří na sebe dokonce prozradili, že jsou schopni i po nočním hraní vstát hodinu před školou a opět se věnovat svým farmám, vesnicím, flotilám, novým světům, RPG hrám atd. Extrémem byl případ chlapce, který si v sobotu zapínal počítač v pět hodin ráno a končil s krátkými pauzami na jídlo v ranních hodinách druhý den. Rodiče samozřejmě nic netuší, protože vždy simuluje spánek.

Proč jsou chlapci tak žhaví po hrách, je několik. Počítačová hra přináší okamžitý a naplňující pocit uspokojení z vítězství, zábavy, vzrušení. Bohužel takový pocit netrvá příliš dlouho a začarovaný kruh se prohlubuje. Čím více asociální dítě, tím větší náklonnost k virtuálnímu světu, společnosti, postavám her. Frustrace z nezapadnutí do školního kolektivu, nedostatek přátel může způsobit absolutní odříznutí od skutečného světa, prožívání i lidí. Avšak zároveň vzniká jistý paradox. Žáci si spolu o svých zážitcích v hrách dokážou vyprávět stejně živě jako generace jejich otců o společně prožitém zápase ve fotbale, zapalování ohně, prohledávání starých domů atd. Klíčové slovo je SPOLEČNĚ. Abych zapadl jako žák do své generace, jež se baví hraním a mluví hlavně o hrách, musím zákonitě začít také hrát, ale být i dobrým hráčem. Špatný hráč si uznání nevydobude. Ale abych byl lepším než ostatní, musím hraním trávit víc času. Čímž se dostáváme k onomu asociálnímu paradoxu kyberprostoru. Abych byl přijat do society, musím trávit čas o samotě u počítače a vylepšovat svůj profil, chatovat, stavět vesnici a zdokonalovat své hráčské umění. Asociální chování v realitě nabírá podobu sociálního chování v kyberprostoru. Sociální sítě byly vytvořeny k tomu, aby lidi spojovaly, zkracovaly mezi nimi vzdálenosti, nicméně mladou generaci nutí k tomu, aby seděla se světlem monitoru a povídala si, smála, plakala, radovala a stárla o samotě.

Kyberprostor si každý přizpůsobí vlastním potřebám, v tom tkví jeho dokonalost, přitažlivost, ale i největší nebezpečí. Nemáš přátele? Najdi si je na seznamce, sociální síti. Nemáš si s kým promluvit? Navštiv chatovací místnost. Nudíš se? Zahraj si hru, podívej se na vtipné video, obrázky. Nejsi spokojený ve vztahu, žádný nemáš, nebo ti chybí intimita? Vyber si to pravé na stovkách pornostránek. Je velice snadné dostat se do pasti virtuálního světa, když dospívající člověk hledá únik od neutěšující reality. Avšak život teenagerů v kyberprostoru už dávno není doménou sociopatických jedinců, stává se nutností, jak si udržet styk s vlastní generací, která se ač spojená on-line virtuální sítí sama sobě odcizuje a přitom si myslí, že tady a teď prožívá skutečné dobrodružství. Až se generace sociálních sítí a on-line her probudí ze svého domnělého světa, bude to ta nejtěžší off-line kocovina nad prázdným životem, jakou nenajde ani nejdokonalejší vyhledávač. Nedopusťte, aby vaše děti byly oběťmi!