Kyberšikana

Anglickým výrazem „cyberbullying“ označujeme kybernetickou šikanu, kyberšikanu, či počítačovou šikanu. Obecně ji můžeme definovat jako agresivní používání elektronických informačních kanálů a komunikačních přístrojů (e-mail, instant messaging, textové zprávy, mobilní telefon, pagery, pomlouvačné webové stránky) k šikanování, ponižování nebo trýznění jednotlivců i skupin prostřednictvím osobních útoků.

K jejím základním projevům patří zasílání obtěžujících, ponižujících a útočných zpráv pomocí všemožných komunikačních kanálů. Ke kybernetické šikaně počítáme také vytváření blogů, které svým obsahem ponižují, zesměšňují konkrétního jedince. Dalšími příklady kyberšikany jsou například fyzické napadení oběti spojené s natáčením na video, úmyslné provokování a natáčení rozčilené oběti na videozáznam, napadání uživatelů v diskusních fórech, odkrývání cizích tajemství (hesla, historie komunikace na icq, e-maily atd.), odcizení identity a její zneužití, obtěžování, pronásledování, očerňování a vydírání s využitím komunikačních technologií (internet, telefon, sociální sítě atd.).

Hlavní nebezpečí kyberšikany nicméně vězí v zesílení a prodloužení tradičních forem šikany. Běžné formy šikany trvají několik minut, i když si jejich následek odnáší oběť v sobě jako trauma, avšak kyberšikana trvá neustále, ponižující videa mohou na webu zůstat k pobavení ostatních i několik měsíců. Nejčastějšími případy jsou zveřejněné videonahrávky s degradujícími scénami oběti. O utrpení jednotlivce se dovídá široký okruh lidí, většinou i nejbližší okolí, svou neblahou službu vykonají také četné necitlivé komentáře a případné další ponižující poznámky. Frustrace ze zažitého ponížení se tak násobí a pro dospívající psychiku bývá často takový tlak nesnesitelný. O konkrétních následcích kyberšikany z běžného života si přečtěte v článku kyberšikana v praxi.

Rychle se šířící trend kyberšikany má několik důvodů. K hlavním patří anonymita kyberprostoru, která domněle zajišťuje záruku beztrestnosti pachatele. Avšak dohledat autora i smazaného příspěvku není pro policii neřešitelný problém. Když byli bráni u soudu k odpovědnosti mladiství pachatelé, jež měli na svědomí šikanu mladé Anny z Polska, sloužila jejich vlastní nahrávka k usvědčení. Nezachránilo je ani to, že video z webu odstranili ihned po té, co se dozvěděli o Anině sebevraždě. Přesto anonymita dodává sílu, odvahu provést činy, jichž se člověk v běžném životě neodváží. Kyberprostor nabízí novou identitu, nerozlišuje fyzicky slabé, neatraktivní, či sociálně vyloučené, nezkoumá, kdo je jakým v reálu. I neoblíbený jedinec se může snadno identifikovat s jakoukoli zájmovou skupinou, v níž se snaží zalíbit a zviditelnit. Avšak internet dává velmi snadný způsob, jak ventilovat volný průchod skryté agresi. Kombinací těchto faktorů se nám rozprostírá prostředí pro sobecké, bezohledné a útočné chování. Je jen otázkou času, kdy stejně smýšlející jedinci přechází od pasivní zábavy nad násilnými videi k jejich aktivní tvorbě. Obyčejný, ale i zcela opomíjený jedinec se tak může díky pouhému vzrušení, touze být v silné a sebevědomé partě dostat snadno do role šikanujícího. Právě pocit moci, nadřazenosti nad ostatními a beztrestnosti plodí základ každého zla.

V Americe zažil podle seriózní studie Pew Internet & Amarican Life každý třetí dospívající obtěžovaní pomocí internetu. Ve Velké Británii se potýkají s tímto problém již delší dobu, mladí Britové si i přesto vymysleli nový druh zábavy. S připravenými kamerami, či mobily vyčkají na nic netušící oběť, jíž podrobí dopředu naplánovanému útoku. Ataky se vyznačují nebývalou zákeřností, která je hnána touhou získat co nejvíce šokující agresivní a „obdivuhodné“ video. Obětí bývá nahodilý i známý člověk, avšak útok je iniciován zcela záměrně a nečekaně, nejčastěji zezadu a ve skupině. V Británii dostala tato zábava teenagerů název „happy slapping“ (šťastné, spokojené fackování). Získanou nahrávku umístí na web jako další dobrý úlovek. V Británii, kde je „happy slapping“ nejvíce rozšířen, už díky této zvrácené zábavě zemřelo několik lidí. Pokud vás nenechává „šťastné fackování“ chladnými, přečtěte si o něm více v části „happy slapping“.

Kybernetická šikana se děje především díky umisťování nahrávek a fotografií na weby. Tento nechvalný fenomén má čtyři základní podoby.

• Agresor útočí na osobní web oběti vkládáním pomlouvačných, hrubých komentářů. Vytrvalý jedinec může dosáhnout i toho, že šikanovaný komentáře zcela zruší.
• Šikanující vytváří svůj vlastní blog, kde zveřejňuje urážlivé materiály, které oběť ponižují.
• Snad nejvíce zákeřným způsobem je vytvoření tzv. falešného blogu, ten se jeví jako by jej vytvořila sama oběť. Okolí se tak domnívá, že autorem textů, fotek, videí a jiných materiálů, jejichž zveřejnění by nebylo pro nikoho plusem, je postižený. Pokud se například na záměrně vytvořeném webu vedle vašeho jména objeví například dětská pornografie, rasistické, nebo pomlouvačné texty, intimnosti přátel atd., jen těžko budete přesvědčovat ostatní, že nejste tvůrcem, ale obětí.
• Poslední způsob kyberšikany s dopomocí blogů je kombinace předešlých. Agresor se nabourá do existujícího webu oběti a ke škodě postiženého mění jeho obsah. Oběť má sice možnost takové příspěvky mazat, avšak okolí jen těžko může rozlišit, jaký materiál kdo vložil. Schopný a houževnatý útočník může donutit oběť blog úplně odstranit.

Kyberšikana je zcela jistě nepříjemným fenoménem mezi školní mládeží, avšak dotýká se také dospělých, a to především pracovníků ve školství. Učitelé musí každodenně čelit i osobním útokům, jejich autorita a trpělivost je neustále podrobována stupňujícím se zkouškám psychické odolnosti. Pokud se žákům podaří učitele vyvést z míry, není nic lepšího, než si incident nahrát a zveřejnit na některé ze sociálních sítí. Na Facebooku byla již zrušena diskusní skupina s výmluvným názvem „Polovina třídy spí, druhá si maluje a učitelka si povídá s tabulí“, která si získala za měsíc existence 170 000 fanoušků. Čemu za takovou oblibu vděčila? Především tomu, že se zaměřovala na zveřejňování zesměšňujících fotografií a videí nejen žáků, ale i učitelů. Fanoušci samozřejmě vybrané oběti nešetřili četnými komentáři a poznámkami. Snížit autoritu učitele je v kyberprostoru neuvěřitelně snadné, a o to více lákavé. Jeden ze známých a nepochopitelných případů šikany a kyberšikany učitele se stal ve Francii. Konflikt se udál poblíž Paříže. Student Abdoulah Welle přímo ve vyučování hodil po své učitelce židli, následně ji fyzicky napadl a zkopal. Agresi vyvolala pouze poznámka vyučující a sám Abdoulah svůj čin odůvodnil tím, že mu učitelka šla na nervy. K odpovědnosti za neposkytnutí pomoci osobě v nebezpečí a z porušení práva na soukromí byl ovšem brán i další student – Massire Touré, který celý incident natáčel na mobilní telefon a během potyčky hledal co nejlepší místo pro záběr.

Kyberšikana začíná být velice nebezpečně se šířící fenomén dospívající mládeže, navíc v oblasti, jíž starší generace příliš nerozumí a nedokáže její sílu a účinek na mladou psychiku odhadnout. V boji s kybernetickou šikanou je nutné věnovat, tak jako u klasických forem šikany, pozornost především prevenci a osvětové činnosti přímo mezi dětmi. Svůj díl odpovědnosti ovšem musí přijmout také rodiče a škola, potažmo učitelé. Pozadu nechce zůstat ani naše občanské sdružení Nebuď oběť, které svou aktivitu směřuje k potlačování nejen kyberšikany, ale i dalších nebezpečí spojených s virtuálním světem. Jestliže se chcete dozvědět něco více o radách proti kyberšikaně, přejděte na příslušný odkaz v rozcestníku.