Pomoc

Mnoho dětí tráví v posledních letech čím dál více času na internetu. Zvyšuje se tak nebezpečí, že se stanou oběťmi svého vlastního neuváženého jednání. Přitom by se stačlo řídit několika radami, které jsme již uvedli v části Pravidla pro práci s internetem. Přesto se leckteré dítě podle nich neřídí, a co je horší, nedohlíží na ně ani jejich rodiče. Základní problém zřejmě spočívá také v tom, že většina rodičů internetu, jeho zabezpečení ani zásadám nerizikového chování nerozumí. Někdo zakazuje surfování paušálně, jiný kontroluje namátkově, někdo vůbec. Přitom by to měli být právě rodiče, kteří by se měli postarat o bezpečí svých potomků. "Téměř polovina čtrnáctiletých až patnáctiletých dětí někomu pošle své fotografie, čtrnáct procent z nich by se sešlo s někým, koho znají jen z internetu," uvedl příklady Tomáš Rychecký z agentury TNS AISA po rozsáhlém výzkumu chování dětí na internetu. Nevěříte? Zkusme se podívat na poslední podobné výzkumy.

Výzkumů k chování našich dětí bylo vytvořeno již několik, zmiňme ovšem ten poslední, který byl proveden v květnu roku 2009 a realizovala jej agentura TNS AISA pro Nadaci Naše dítě. Výsledky byly šokující. Testování se zúčastnilo 319 rodin s potomky ve věku 10 až 15 let. Náš výčet uvádí shrnutí dostupných bádání. Nejprve se zaměřme na chování dětí na internetu a následně na rodiče. Ve výzkumech se obě skupiny shodly pouze na tom, že internet je užitečný zdroj informací.

Chování dětí ve věku 10-15 let na internetu

Čas trávený na internetu je průměrně na hodnotě 1,5 hodiny v pracovní dny, o víkendu naroste doba o hodinu navíc, tzn. 2,5 hodiny.
Přibližně polovina dětí má počítač s připojením k internetu přímo ve svém pokoji, bez dozoru se tak mohou brouzdat virtuálním světem.
Do diskusních skupin se zapojuje až 70 % čtrnácti a patnáctiletých dětí.
Se zcela neznámými lidmi, jejichž identita je skrytá a dítě ji zná pouze z virtuálního světa, komunikuje 37 % dětí.
V předešlé věkové kategorii se dokonce 14 % dětí osobně setká s lidmi, které poznaly pouze prostřednictvím internetu!
Své fotografie posílá a videa sdílí asi polovina dětí.
Osobní a kontaktní údaje sděluje přes internet zcela neznámým lidem více než třetina dětí!
20 % dětí, které se na internetu setkaly s něčím, co je vyděsilo, se o tom rodičům nesvěří.

Chování rodičů

17 % rodičů neprovádí kontrolu toho, co si děti na internetu prohlíží. Větší část si vystačí pouze s namátkovými kontrolami.
Pouze 8 % rodičů využívá programy pro omezení přístupu dětí k nevhodným stránkám.
Pětina rodičů patnáctiletých dětí nijak své potomky při práci s internetem nekontroluje a jen polovina z nich má pro používání internetu nějaká pravidla.

Zjištění dalších výzkumů

Děti si jsou velice dobře vědomy, že o internetu vědí víc než jejich rodiče a že s ním dokážou obratněji pracovat.
Většina dětí ví, že své osobní údaje nemají nikomu poskytovat, přesto jsou ochotny uvádět větší množství informací, než by jim povolili rodiče.
Jak již bylo řečeno, 14% dětí se osobně setkalo s někým, koho poznaly pouze prostřednictvím internetu, ale jen 4% rodičů připouští, že k tomu mohlo dojít.
44% dětí užívajících internet navštívilo stránky s pornografickým obsahem.
30% dětí si prohlíželo weby, které obsahují násilí, avšak tuto možnost si připouští jen 15% rodičů.
Velké množství rodičů má vystaveny galerie fotografií svých dětí přímo na internetu.
V kvantu inzerátů na dětské oblečení jsou vyfoceny děti, adresa samozřejmě nechybí.

Svou roli v případech zneužití dítěte pomocí internetu hraje také fakt, že jsou více ze své nedospělé podstaty důvěřivé a naivní. Často si také myslí, že zrovna jim se nemůže nic stát. O rizikovém chování jsou poučovány ve škole (občanská výchova, informatika), přesto se anonymnímu seznamování nebrání. Šéfka dětského internetového serveru Alik.cz si zase myslí, že se děti „velmi dlouho domnívají, že mají vše pod kontrolou – tak proč by nějaký údaj nemohly předat?" Takové chování podporuje i nedávná debata, jíž uspořádala redaktorka MF DNES právě na serveru Alik.cz. Ela, jedenáctiletá dívka, v ní uvedla: "Kdyby mě chtěl někam pozvat, tak bych asi šla, ale jen ve dne a na zalidněná místa." Server Alik.cz je určen dětem od 4 do 12 let a snaží se své uživatele nabádat mimo jiné i k opatrnějšímu zacházení s internetem. Přesto se našla i odpověď od Martiny, jež by sice s žádným neznámým člověkem nikam nešla, avšak s uživatelem, s nímž by si delší dobu psala, by jí to problém nedělalo. Většina dotazovaných dětí uvedla, že žádné informace cizím lidem neprozrazuje, je to prý nebezpečné. Z výsledků předešlého výzkumu však víme své. Navíc není tajemství, že na seznamkách, oblíbených serverech jako Libimseti.cz, Lide.cz jsou vystaveny nejen jména, ale i galerie fotek. Se svou starou zkušeností se svěřila osmnáctiletá Šárka: "Chodila jsem na stránku Lide.cz, kde jsem měla křestní jméno, věk, město, kde bydlím, a pár fotek. Ale začal mi tam psát jeden chlap ne moc pěkný věci." O jiném zážitku mluvila Ety: "Jednou jsem se seznámila s klukem, který mi nabídl chození. Poslala jsem mu i fotku... A potom jsem si všimla, že má za jménem i rok narození. Bylo to 1967. Takže jsem si psala se starším chlapem, než je můj táta." Ety sice s dotyčným debatu ukončila, ale s lidmi, s nimiž se nezná, si dopisuje nadále. Avšak nějaké osobní údaje by o sobě již nesdělila. Jedenáctiletá Kikina zase kontruje s jinou praxí: „Ráda chatuju. A vždycky když napíšu, kdo si se mnou pokecá, napíše nějakej úchyl a ptá se mě, jestli mám webkameru a jestli se nechci kouknout, jak si ho..." Je samozřejmé, že se nemusí vždy jednat o pedofila, i vrstevníci zkoušejí hranice, kam se nechá někdo vyprovokovat. Z těchto náhodně vybraných zkušeností je jisté, že nebezpečí na internetu číhá za každým virtuálním rohem, nejedná se o poplašnou zprávu, ale o realitu. Tento fakt podporuje i případ osmadvacetiletého Jiřího Kadrnožky, který se pokusil vylákat ke schůzce jedenáctiletou dívku.

Rizikové chování přes informovanost je vysvětlitelné jako jakési lákavé zakázané ovoce, touha po tajemství. Děti doplácí často nejen na svou naivitu, důvěřivost, ale i na neschopnost posoudit nebezpečí jako dospělý člověk. Psycholožka Václava Masáková konstatuje, že „problém je i v tom, že když už se dítě dostane do potíží nebo narazí na něco nevhodného, může mít strach a rodičům to stejně neřekne." Starší děti jsou podle psycholožky Masákové navíc přirozeně náchylnější k tomu, aby zákazy ignorovaly. "Ale i rodiče jich dávají méně, protože mohou mít pocit, že to, co řekli kdysi, platí nastálo," míní psycholožka. V tomto ohledu se zcela jistě ze strany rodičů vyplatí důslednost. Není možné se spokojit pouze s kontrolou historie navštívených stránek, obsah historie lze totiž libovolně mazat. S radami pro rodiče se můžete blíže seznámit v textu Rady pro rodiče.